Kateřinice

Počátky školství v Kateřinicích jsou spojeny s evangelickou církví. Kateřinické děti nejprve docházely do církevní školy v Pržně, později do Ratiboře. Teprve roku 1861 se začala stavět evangelická škola i v naší obci (zpočátku jako pobočka školy ratibořské). V roce 1883 byla zřízena dvoutřídní veřejná škola (kvůli nedostatku místa však stále fungovala pouze jako jednotřídní). Stavba nové školy byla po dlouhých peripetiích započata v září 1909 a necelý rok později, 29. sprna 1910, byla kolaudována a 17. září 1910 byla slavnostně otevřena. Žáci byli rozděleni do tří tříd.  Ve školním roce 1911/1912 bylo ve škole zapsáno 158 dětí, z nichž navštěvovalo školu 144. Na podzim se začaly vyvařovat pro chudé děti polévky.

Za 1. světové války se docházka dětí zhoršila. Děti dostaly volno na dobu sklizně řepy a brambor. Po celou dobu války vyučoval v Kateřinicích jen jeden učitel. Když v roce 1919 převzal školu řídící učitel Josef Hrubeš, byla škola ve velmi špatném stavu. V roce 1921-1922 prošla škola opravou. 28. listopadu 1922 došlo ve škole k tragické události. Byt učitele Černockého byl vyloupen a služka Emílie S. byla v lesíku nad školou nalezena mrtvá. Podle výsledku kriminalistického šetření nebylo cizí zavinění zjištěno, avšak mezi veřejností stejný názor nepřevládá. Od počátku dvacátých let se mnoho pozornosti věnovalo výchově k vlastenectví. K největším svátkům ve škole patřily oslavy narozenin prezidenta T. G. Masaryka  stejně jako oslavy svátku matek.

Od 1. listopadu 1937 byla při obecné škole zřízena lidová škola hospodářská. Všichni schopní žáci z dolního konce přešli na měšťanskou školu v Hoštálkové. Žáci, jejichž bydliště bylo vzdáleno od měšťanské školy více než 6 km a žáci s horšími školními výsledky, mohli ukončit vzdělání na obecné škole v Kateřinicích.

Řídící učitelé Jiří Opočenský, Václav Praxl a Josef Konečný, kteří působili ve škole v letech 1930-1945, jako účastníci protifašistického odboje byli zabiti nebo zemřeli v koncentračním táboře. Za druhé světové války bylo vyučování podřízeno okupantům. Vše, co připomínalo tradice československé státní samostatnosti či její představitele, bylo z učebnic vyškrtáno, začerněno nebo vystřiženo. Od počátku února 1945 se ve škole nevyučovalo, byla v ní umístěna poddůstojnická škola. Učitelé vyučovali v místním hostinci.

Po válce nechápala většina obyvatel význam vzdělání a učitele považovali za protivníka, který jim odebíral děti. Děti byly využívány jako pracovní síla v hospodářství. V roce 1948 se změnil název obecné školy na školu národní.  Po únoru 1948 bylo školství zcela podřízeno komunistické ideologii. Ve škole byla zřízena pionýrská organizace a učitelé se museli účastnit ideologických školení. 

V zimě 1952 budova školy vyhořela, proto se až do konce školního roku vyučovalo v provizorních podmínkách v bytech učitelek a v kostele. Stav budovy byl velmi špatný, dokonce se uvažovalo a asanaci budovy. Nouzové podlahy se škvírami a napuštěné odpadovým olejem byly plné nečistot a blech. Škola byla vytápěna pouze kamny. V době žní byla škola využívána jako sýpka k vysušení obilí. Tak vzniklo ideální prostředí pro hlodavce, kteří se sem stahovali. Ve škole nebyla tekoucí voda a splachovací záchody. Hygiena byla na velmi nízké úrovni. Většina pomůcek byla požárem zničena. V roce 1957 nastoupil do školy manželský pár Zdeněk a Helena Skýpalovi. Oba se ve škole vystřídali ve funkci ředitele. Velkým přínosem byl příchod nové školnice Emílie Pisklákové, která rovněž zastávala práci topiče, což nebylo tak jednoduché, neboť ústřední vytápění nebylo dobře provedené a muselo se přitápět v kamnech. Navíc byl nedostatek vhodného paliva. Díky zkušenostem paní Pisklákové bylo možné zavést teplé přesnídávky. V roce 1960 byl název školy změněn na Základní devítiletá škola pro 1. - 5. postupný ročník. V roce 1970 byla budova opravena. Změnou prošla rovněž školní zahrada a dvůr, který sloužil k relaxaci žáků o přestávkách. Postupně se také začalo zlepšovat postavení učitelů a vztah občanů ke vzdělání. V 60. letech byla škola vybavena nejmodernějším vybavením. Prostřednictvím pracovníků Zbrojovky byla vyvinuta bezdrátová žákovská sluchátková souprava, speciální pojízdný stolek umožňující  mobilitu technického vybavení. Na ploše za kulturním domem bylo započato s výstavbou školního hřiště, v přísálí kulturního domu byla zřízena školní jídelna. V polovině 70. let docházelo ve školství ke změnám. Postupně měly být rušeny všechny malé školy a podobný osud čekal i školu v Kateřinicích. Vzhledem k tomu, že došlo k úbytku dětí, byla škola nejprve změněna na trojtřídní a v roce 1976 na dvojtřídní. Díky tomu, že škola dosahovala dobrých výsledků, bylo upuštěno od likvidace. Škola byla využívána k realizaci nástupní praxe začínajících  učitelů. 

V letech 2000 - 2001 byla školní budova díky péči obecního úřadu podrobena náročné generální opravě.  

Na počátku roku 2002 byla škola sloučena s mateřskou školou a školní jídelnou do jednoho právního subjektu Základní škola a mateřská škola Kateřinice, okres Vsetín. Roku 2008 se podařilo vybudovat u školy dosud chybějící tělocvičnu, která slouží nejen dětem, ale i ostatním občanům.

Od roku 2022 době máme k dispozici novou přístavbu, ve které jsou umístěny čtyři moderně vybavené odborné učebny.