Kateřinice

Dík patří všem zúčastněným, asistentům, lidem, kteří pomáhali a kteří nás podpořili jak finančně, tak materiálně ;-)

Zejména:

Obec Kateřinice, Robe lighting s.r.o

B.F.P., Lesy a statky Tomáše Bati, spol. s r.o.

Jan Doležal a spol.  ALIGATORAVS a spol.

Rescue SAR Morava a manželé Teichrab

MAS Střední Vsetínsko, z. s., DBCB

Hasiči a to p.Kobéda, p.Uličník

p. Kamasová, p. Drábková

všem patří

VELKÉ PODĚKOVÁNÍ J

Valašská jízda (aneb jak to vidí jeden nový účastník 😊 z Olomouce)

V životě se má prý vyzkoušet všechno. No a když jste na vozíku, tak tuplem musíte ty překážky překonávat dvojnásob.  Každý rok mi kamarád Petr Adámek posílá pozvánku na Kateřinické setkávání vozíčkářů. Předchozí roky jsem buď na pozvánku zapomněl, nebo jsem neměl čas, nebo mi do toho něco skočilo. Ale letos jsem si řekl že už to musím vyzkoušet. Ono taky když vás nalákají na zimní projížďku na čtyřkolce nebo sajdkáře, těžko se odolává. Tak jsem ukecal kamaráda, jestli bychom nejeli a jelikož je taky pro každou špatnost jeli jsme. Ještě před tím jsem si půjčil od kamarádky přilbu jejího bohužel již zesnulého muže. Tímto posílám tam nahoru pozdrav “Peťo i takhle s tebou pořád dělám různý lotroviny. Děkuju ti“

Po krátké cestě jsme dorazili na místo startu. Do dětského centra Březiny. Po krátké poradě nám byli přiděleni jezdci i stroje. Ono taky rozdělit 15 vozíčkářů do společných posádek je docela kumšt. Mne byl přidělen Honza se svou sajdkárou Ural. Stroj, který vydrží snad úplně všechno. Jak jsme zjistili s Honzou jsme se kdysi již potkali a taky z toho byla fajn vyjížďka. A tak jsme vyrazili. Kolona asi 35 strojů se čile řítila krajinou Beskyd. V polovině cesty byla zastávka na špekáček u táboráku a povídání s paní myslivcovou. Druhá půlka byla drsnější v terénu i při stoupání k rozhledně Maruška ve Skiareálu Troják. Naše čtyřkolky, sajdkáry i malé džípy si hravě poradili se skoro každým terénem. No ale jelikož bylo na leden až nezvykle teplo, tak v některých úsecích byl terén podmáčený. A tak došlo i na vyprošťování 😉 Moje pocity z jízdy by se daly popsat jako směs adrenalinu a zábavy i jako spolujezdec. Nebyla to má první zkušenost s mašinou, ale určitě první v zimě. A opět se mi uvnitř duše potvrdilo. Být choďák tak nějaká dvoustopá mašina to jistí.  No šťastně jsme dorazili do cíle. A tak byl čas na volnou zábavu plnou povídání, papání, zpívání a i nějakého toho bumbání. Bylo to super ve společnosti úžasných lidí.  A už teď vím, že pokud to jen trochu půjde, tak příští rok jedu opět.   Michal Koutný

Letošní zimní setkávání se zase vydařili a vlastně všechno napsal náš kamarád Michal 😉 jenom bychom zvlášť chtěli poděkovat firmě Lesy a statky Tomáše Bati, spol. s r.o. za jejich podporu, a to hlavně Manželům Zapletalovým, kteří pro nás připravili v lese (lesní pedagogiku) hezké povídání o všem co se během roku děje v lese a jak se správně k lesu chovat, bylo to moc hezké a pro mnohé nové informace… Večerní posezení u krbu jsme si zpestřili soutěží v pojídání tyčinek (Havlík) na čas, vyhrál a hlavni cenu si odnesl zkušený motorkář, který všechny překvapil svojí rychlostí a chutí k jídlu 😊při této příležitosti jsme udělali sbírku, na pomoc, jednomu motorkářovi a dobrému kamarádi, který byl loni zasažen povodní a přišel o dům. Proběhla také mini beseda s naší sportovkyní Mirkou, která byla loni na paralympiádě, otázek bylo spousta a kdo chtěl, tak se na všechno mohl zeptat.

Poděkovaní (od naší tradiční účastnice 😊 )

 Jsou první lednové dny, a já netrpělivě vyhlížím pozvánku na již 21. setkávání vozíčkářů v Kateřinicích. O tom, jak moc se těším se nebudu rozepisovat, neboť touto cestou chci poděkovat Petrovi a Mirce za to, že před mnoha lety měli tento úžasný nápad, a dodnes mají plno elánu, a jsou schopni tyto srazy naprosto dokonale zorganizovat. Velké díky všem, kteří se na této akci podílejí. Je to obětavost, lidská dobrota, laskavost i trpělivost. Dnes chci hlavně poděkovat všem chlapcům i chlapům Aligator, Rescue SAR Morava, záchranářům, hasičům, a všem vlastníkům strojů, kteří za námi přijedou jen proto, aby nás povozili po valašských kopcích ve svém volném čase. Dopřejí nám jeden den v roce úplně jiný - vládne úsměv a pohoda, chvilky štěstí a krásných setkání. Dík za to, že nás neberou jen jako lidi s postižením, ale pozvednou nás, pohladí i povzbudí. Dají nám znát, že i my jsme na světě důležití a oni jsou tady pro nás. Není jednoduché nás naložit a vézt cestou necestou. Je to jejich zodpovědnost a obětavost. Pro nás vozíčkáře to ale zdaleka není jen jeden den, pro nás je to celý celičký rok krásných vzpomínek. Samotná jízda je zážitek, který jde slovy těžko vyjádřit – naprostá směs pocitů, očekávání, vzrušení, strach a radost, štěstí, a hlavně to, že na světě je krásně. Díky těmto obětavcům nesedíme doma, na svém invalidním vozíku.  Z tohoto setkání čerpám energii po celý rok – mám před očima krajinu, samotnou jízdu do místa, kam už se sama na vozíku nedostanu. Pohledy na zimní, zasněženou krajinu nás hřejí u srdíčka, snad to tak všichni cítili stejně. Mé nejupřímnější díky za to, co děláte. Všichni si zasloužíte velký obdiv, uznání a respekt. Ještě jednou děkujeme, a přejeme hodně síly, energie, zdraví a spokojenosti. A moje největší díky patří mé kamarádce , pečovatelce, dobré duši Mirce Grobelné Miri díky.   Ivana Galdová